Sklenář Felix Mehl II (5. 3. 1889 – 5. 7. 1962) z čp. 13 na Starém náměstí vytvářel svůj papírový betlém v letech 1940 – 1960. Býval stavěn v délce 6 metrů. Obsahuje na 800 figur a staveb, mezi nimiž nalezneme i českotřebovské motivy, např. Rotundu sv. Kateřiny se zvonicí, chrám sv. Jakuba a další. V současné době je v majetku autorova syna Vlastimila Mehla v čp. 464 v Nádražní ulici. Pan Mehl betlém každoročně o Vánocích staví a s hrdostí rád rodinnou památku, která neztratila nic ze svého kouzla, každému návštěvníkovi přestaví.
O rodinném betlému a svém otci vypráví: „Betlém maloval můj otec Felix Mehl. Vznikal v domě čp. 13 na Starém náměstí ve velké světnici, kde měl otec pod oknem připevněné prkno, které sloužilo jako pracovní stůl. Býval stavěn za krámem v kuchyni o rozměru 6 x 6 m podél celé jedné stěny. Kuchyň měla až do nedávno prováděných stavebních úprav trámový strop a byl to původní lokál Duspivovy hospody, která stávala na tomto místě. V pokoji vedle krámu byl stavěn pouze jednou, v roce 1962, když táta zemřel, protože to už naše bývalá kuchyně sloužila jako sklenářská dílna. Po smrti Felixe Mehla zůstal betlém v čp. 13 až do roku 1971, kdy zemřela jeho manželka a moje matka Aloisie. Přála si, aby i po manželově smrti byl každý rok v domě stavěn. Potom byl betlém přestěhován ke mně do Nádražní ulice. Stavěl jsem jej v plné délce 6 m v přízemní místnosti, bývalé sklenářské dílně, kde stával trvale až do počátku 90. let, kdy jsem betlém přemístil nahoru do prvního poschodí a každoročně jej stavím, ovšem z prostorových důvodů pouze v délce 4m.
Ze zbylých figurek jsem postavil menší betlém pro svého synovce Felixe Mehla ml.
Táta začal malovat v roce 1925, ne tak dokonale jako v pozdějších letech, stále se zdokonaloval.
Před válkou přijížděli lidé z Rybníka v bryčkách do kostela a stavovali se k nám podívat se na betlém. Pan Mareš byl u nás každou neděli. Maminka mu nabídla buchty a čaj a pan Bareš kde jakou figurku uviděl, co neměl, tak ji hned tátovi sebral. Také k nám chodil pan Hartman od pivovaru. Táta dělal od jedné figurky hned tak 5 stejných kusů. Jednu si nechal a ostatní přišly do ostatních betlémů.
Vzpomínám si, že někdy v době II. Světové války jsem požádal otce, aby betlém doplnil o rotundu sv. Kateřiny. Otec souhlasil, ale potřebuje prý předlohu. Koupil jsem tedy u Lukařských (obchod knihkupce a nakladatele Františka Lukařského v Hýblově ulici čp. 51, dnes knihkupectví Paseka) pohlednici, podle níž otec rotundu namaloval.
Já jsem chodil s vozíkem pro mech až k lékárníkově chatě (chata PhMr. Augustina Veselého z Hýlovy ulice ap. 63 v lese východně od města), to se člověk prošel. Horní mech se dával čerstvý a spodní mech byl starý z minulých let, který se nikdy nevyhazoval.
Můj otec mimo vlastní betlém vytvořil ještě dva menší o délce 1,5 m. První z nich byl pro dentistu pana Sedláčka z Javorky, druhý pro slečnu Anežku Dobrovskou, sestru učitele Otakara Dobrovského ze Školní uličky. Otcovy figurky i stavby jsou v betlému Marešově, Hlaváčkově a Hartmanově. Pro figurky přicházeli i betlemáři z okolních obcí – z Řeťové, Ústí nad Orlicí, Dolní Dobroučce a Anenské Studánky.“